E - CH

Elastan (nebo i spandex) je syntetické vlákno s vysokou mírou roztažnosti. Jeho hlavní výhodou je jeho roztažnost a pevnost, dokáže se bez poškození opakovaně natahovat až na několikanásobek své délky, je lehký, nekrčí se a je příjemný na dotyk. Využívá sa často na výrobu sportovních oděvů jako například dresy atd. 

Z pohledu využití při potiskovaných textiliích má ale jednu zásadní nevýhodu a tou je citlivost na vyšší teplotu. V procesu fixace potisku na textil se používají teploty až do 200°C a takové teploty elastan bohužel velmi zle snáší, proto patří mezi "zakázané" materiály - pokud tričko nebo bunda obsahují tento jinak výborný materiál, nedokážeme jej bohužel technologiemi používanými ve FaxCopy potisknout bez poškození samotné textilie.

Pod falcováním rozumíme skládání listu papíru, například na poloviny, třetiny atp. Jako falc označujeme místo ohybu.

Běžně se například skládají listy formáty A4 do obálek typu DL, tedy na třetiny po delší straně.

Jako font se v současnosti nejčastěji označuje uplný soubor tiskových znaků (písmena, číslice a další znaky) jednoho typu (řezu) - písmo.

V užším významu se jako font označovala konkrétní verze určitého druhu písma, tedy v jedné velikosti, tloušťce a stylu, častěji se však dnes pod označením font myslí celý typ písma se všemi jeho vlastnostmi, tloušťkami a styly.

Formát zjednodušeně udává rozměr daného listu.

Samotný rozměr papíru může být v podstatě libovolný (omezením je pouze možnost případného reálného zpracování), aby sa však zjednodušilo používání, jsou zavedeny standardizované rozměry - formáty. V našich podmínkách se nejčastěji používají formáty definované normou „STN EN ISO 216“, zjednodušeně "ISO" formáty.

Uvedená norma definuje různé rozměrové řady označené písmenami A, B, C, D a E, v praxi jsou najznámější rozměry řady "A", který je definovaný tak, že jednotlivé listy mají poměr stran přibližně 1:1,41 (odmocnina z 2) a "sousední" rozměry mají vždy poloviční (resp. dvojnásobnou) plochu. 8kladný (největší) je rozměr A0 s rozměrem 841 x 1189 mm a s plochou 1 m2, menší rozměry jsou označeny jako A1, A2, A3, A4, A5, A6, A7, A8, A9 a A10.

Nejběžnější a nejznámější formát A4 má rozměr 210 x 297 mm, případně o stupeň větší A3 má rozměr 297 x 420 mm.

Jako fotopapír označujeme všeobecně papíry určené na fototisk, obvykle atramentovou technologií. 

Fotopapíry se vyznačují speciálně upravovaným povrchem tak, aby byla dosažena maximální kvalita tisku - savost, rozpíjivost, barevný profil, povrch papíru.

Z pohledu použití je důležitá tloušťka (a tedy i pevnost, "tvrdost") fotopapíru a jeho povrch (lesklý, pololesklý nebo matný). Tloušťka papíru se udává jako plošná hmotnost (v gramech na metr čtvereční - g/m2), tenké papíry jsou do 100 g/m2, polohrubé do 150 g/m2 a nad tuto hranici už papíry označujeme jako "kartony".

Gramáž papíru nebo i jiného plošného materiálu (textil) je údaj vyjadřující tloušťku materiálu a je to vlastně hmotnost plochy jednoho metru čtverečního daného materiálu vyjádřená v gramech, udává se v měrné jednotce "g/m2".

Papír (ale i textílie) s větší gramáží je tlustší, tvrdší, méně propouští světlo atd.

Běžně používaný papír na kancelářské účely má tloušťku 80 g/m2, na kvalitnější (barevný, oboustranný atd.) tisk se doporučuje papír s tloušťkou 90 - 110 g/m2, na letáky a plakáty se kvůli lepší pevnosti používají papíry s tloušťkou do 150 g/m2. Tlustší papíry se používají na exkluzivnější účely jako je tisk fotografií, vizitek, oznámení atp.

Gravírování je vytváření mechanické stopy (rýhy) v podkladovém materiálu. Původně se gravírování dělalo hlavně mechanicky (rydly, frézkou), dnes se často používá počítačem řízené gravírování laserem.

Gravírování je oblíbená metoda na výrobu tabulek, jmenovek, cedulek atp.. Gravír je cenovo dostupný, dobře odolává vlivům počasí či mechanickému opotřebení, nevýhodou však je, že je "jednobarevný", nehodí se na reprodukci fotografií a podobných motivů.

Hloubková ražba je technologie tisku, kdy se mechanickou raznicí vytváří reliéfní (plastický) otisk písma do povrchu základního materiálu.

Hloubková ražba se jako jedna z možností používá na výrobu obalů (vazeb) například na diplomové práce.

Je to "klasika" v diplomovkových vazbách, povrch titulky je reliéfní (písmo se dá nahmatat), nevýhodou je vyšší pracnost výroby (a tedy i vyšší cena), menší přesnost polohování (je to ruční práce jako za dob mistra Guttenberga, každý kus je originál) a také omezená dostupnost některých znaků (na každý znak v každé velikosti potřebujeme mechanickou raznici).

Hřebenová vazba (také označovaná jako "spirálování") je nejrozšířenější způsob vázání běžných dokumentů v každodenní praxi. Výhodou hřebenové vazby je jednoduchost a rychlost výroby (proto je levná), možnost dodatečné úparvy (přidání/odebrání listů), ale i lehké listování a možnost přetočit jednotlivé strany až o 180° (čímž se zjednodušuje používání).

Podle druhu hřebenu se může jednat o vazbu do plastového nebo kovového hřebenu (kalendářová vazba), kapacita je od pár kusů až do 450 listů kancelářského papíru 80 g/m2. K dispozici je široká barevná škála samotných hřebenů a vzhled se dá ještě vylepšit použitím vrchního krycího (obvykle plastová fólie) a spodního podkladového (obvykle karton) listu.