I - L

Slovo kašírování původně označovalo napodobňování skutečných předmětů levnějšími napodobeninami. V současné polygrafii je to však technický postup, při které se (obvykle) jeden nebo více potisknutých materiálů, jako papír, folie nebo textílie, lepí na hrubší a pevnější podklad typu karton, plast, kov, dřevo či jinou podobnou desku.

Kašírování tak spojuje možnosti vysoko kvalitního tisku (ve fotokvalitě) na běžně používané (foto)papíry či plastové folie s výhodami pevných, odolných a cenově dostupných podkladových tabul z plastů (hlavně lehčené sendvičové desky), kovu či dřeva.

Slovo kopírování může mít vícero významů, v polygrafii se pod tímto označením myslí obvykle vyhotovení výtisku (na papír nebo jiné podobné médium) z původní předlohy, která je také ve fyzické podobě (na papíru).

Starší kopírovací stroje pracovaly na fotomechanickém principu, kdy se obraz z předlohy snímal a přímo opticky (bez digitálního zpracování) přenášel buď přímo na fotocitlivý papír, nebo nepřímo přes fotocitlivý válec s použitím práškového toneru na běžný papír (na kterém se následně tepelně a tlakově fixoval).

Současné digitální "kopírovací" stroje proces kopírování rozdělili na dvě od sebe nezávislé části - předloha se nejdříve skenuje do digitálního souboru a ten se následně samostatně vytiskně na požadované médium (papír). Oba procesy se můžou úplně oddělit - předloha se pouze skenuje (výsledkem je digitální soubor např. ve formátu .jpg, .tiff nebo .pdf), nebo naopak se předloha pouze vytiskne z dodaného souboru.

Kopírování, skenování i tisk můžou být buď černobílé (levnější) nebo plnobarevné, přičemž barevný tisk se podle kvality ještě může dělit na levnější komerční tisk (bežné dokumenty-levnější) a dražší fototisk (vysokokvalitní fotografie-dražší).

Křídový druh je jedním z druhů papírů používaných v reprografii. Jedná se o hladký bezdřevěný papír oboustranně natřený křídovou vrstvou. Může bžt lesklá, matný, případně pololesklý. Jedná se o kvalitní papír, na kterém dobře vynikne jas, kontrast i barvy výtisku. Křídový papír se používá hlavně v ofsetovém tisku.

Označení "křivky" se používá jako zkrácené (zjednodušené, slangové) označení grafiky ve vektorovém formátu.

Ve všeobecnosti se dá grafika ukládat jako bitmapa (rastr; uspořádaná množina obrazových bodů) nebo jako vektor.

Vektorový formát popisuje grafický soubor pomocí množiny v něm obsažených základních geometrických prvků, jako jsou bod, úsečka, přímka, křivka, mnohoúhelník, které se dají opsat matematickým vzorcem.

Grafika vytvořená jako vektorový soubor se dá lehce převést do rastrové grafiky, přičemž je možné, narozdíl od bitmapového souboru, docílit libovolného rozlišení (a tedy i kvalitní následný velkoformátový tisk). Neplatí to ale opačně, převést bitmap na vektor je už náročnější úloha a obvykle "ztrátová", tedy s následkem ztráty kvality obrázku.

Pro zpracování vektorové grarfiky se používají programy jako CorelDraw (*.cdr), Adobe Illustrator (*.ai), Inkspace a pod., univerzální formáty jsou např. *.eps (Encapsulated PostScript) nebo *.svg (Scalable Vector Graphics) oblíbené při on-line vektorových editorech. 

Laminace (nebo i laminování, laicky občas nazývané i "zalití" dokumentu) je v reprografii proces, při kterém se vytisknutý dokument překryje tenší nebo silnější vrstvou laminovací folie. Laminování může být jednostrannné (laminovací folie se nanese pouze z jedné strany dokumentu), nebo oboustranné.

Výhodou laminovaných dokumentů je kromě exkluzivnějšího vzhledu hlavně výrazně zvýšená odolnost vůči poškození mechanickému, ale i vlhkosti či působení UV záření.

Používají se laminovací folie v různých tloušťkách (udává se v mikrometrech) a s různými povrchy - lesklé, matné. Laminování se dělá v laminátorech, což jsou stroje, které kombinovaným působením tlaku a tepla po definovanou dobu nahřejí materiál laminovací folie tak, že přilne k podkladovému materiálu.

V praxi se používají laminovací materiály v návinech, použitelné na jednostranné i oboustranné laminování s možností laminovat i nestandardní rozměry a oboustranné "obálkové" laminovací folie s pevnými rozměry (A3, A4, A5,průkazy atp.)

Lepená vazba vznikne vložením volných listů do připravené obálky spojené ve hřbetu lepidlem. Lepidla se můžou používat živicová (teplem rozpustná - rychlé zpracování) nebo klasická (schnutí více hodin až dnů, avšak vyšší mechanická pevnost).

Pro nejrychlejší použití se používají průmyslně předpřipravené obálky, které mají ve hřbetní části nanesené tuhé živicové lepidlo. Po vložení listů do obálky se celá vazba vloží do vyhřívacího stojanu, který živici rozpustí a po krátkém vychladnutí je vazba hotová. Taková vazba se dá i opakovaně rozebrat a znovu slepit.

Výrobně náročnější je klasická tepelná vazba, kdy se rozpuštěné lepidlo ve vazači z nádobky nanáší spolu s mechanickým zdrsněním a natlačením do hřbetní části bloku listů, určených na svázání a následně se vloží a zalisuje do papírové obálky. Vazba vyrobená tímto způsobem je trvácnější, nedá se však již později rozebrat bez poškození.

Líc nebo lícní strana je "přední" strana materiálu, na kterou se v polygrafii tiskne přednostně. U textilů a speciálních papírů či podobných materiálů
(například malířská plátna) je obvykle ušlechtilejší strana materiálu určena jako vrchní, viditelná, s výraznějším vzorováním atd.

Opakem líce (lícní strany) je rub (rubová strana). Existují i oboulícní materiály, tedy takové, u kterých se lícní a rubová strana nerozlišuje, např. běžné papíry určené pro použití v laserových tiskárnách.

Límec je část oděvu (tričko, mikina, košile, ...) obepínající krk. Má funkci užitkovou (chrání krk) i ozdobnou (zpestřuje oděv, hlavně různé slavnostní verze).

V naší praxi patří límec zpravidla k nepotisknutelným částem oděvů, proto potisk na tuto plochu nerealizujeme. V konkrétních případech (a po posouzení požadavku) je však vyjímečně možný i potisk menší grafiky (obvykle logo) na hladkou část límce košile.

Logotyp je určité grafické ztvárnění značky, názvu firmy, výrobku atp. Logotyp může být slovní nebo pouze grafický, používá charakteristické znaky jako typ písma, barvu, typicky uspořádané geometrické útvary či jiné grafické prvky.

Logotypy bývají často chráněny "copyrightem" © nebo ®, t.j. jejich použití podléhá souhlasu nebo podmínkám majitele ochranné známky.

Vykytují se i graficky neztvárněné logotypy, např. pouze textové označení bez vymezené grafické úpravy, které potom obvykle nejsou chráněny.