A - D

Barevný model umožňuje přenést barvu vnímání lidský okem do řeči čísel, tedy i do počítačového záznamu. Obraz se rozdělí na body (pixely) a každému pixelu se podle určitých pravidel přidělí číselné vyjádření příslušné barvy a jasu - toto se nazývá barevný model.

Způsobů, jakými se to dá udělat je vícero a všechny jsou v zásadě přizpůsobeny vnímání barev lidským okem. Oko barvy vnímá díky světlu, které vstupuje do oka a dopadá do buňky - čípky, které jsou citlivé na barvu. Světlo s největší vlnovou délkou, které lidské oko vnímá, je červené barvy (780 nm) a světlo s nejnižší vlnovou délkou je světlo fialové barvy (380nm). V tomto spektru barev je lidské oko schopné bez problémů rozlišit více než 1,5 milionu různých barev. Ne však každé barvě, kterou rozlišíme, připadá jiná vlnová délky, protože podle intenzity dopadajícího světla, lidské oko rozlišuje sytost a jas daného odstínu barvy. Takže jiná vlnová délka připadá pouze různým odstínům barev.

V naší praxi se na opis vlastností barvy nejčastěji používá aditivní model RGB (fotoaparáty, monitory a jiná zařízení pracující s přímým zdrojem světla) a substraktivní model CMYK (tiskárny, plotry atd.)

Aditivní model RGB je založen na skládání světla ze třech základních barev - červená (Red), zelená (Green) a modrá (Blue). Substraktivní model CMYK je zase založen na "odpočítávání" - tedy filtrování odrazeného bílého světla od vytisknutého obrázku. Používají se doplňkové barvy azurová (Cyan), purpurová (Magenta), žlutá (Yellow) a černá (blacK), přičemž poslední (černá) je do modelu přidaná pouze z technicko-ekonomických důvodů (teoreticky není potřebná, ale vytisknout černou barvu je levnější a lepší pomocí černého atramentu, než smícháním zbylých třech barev).

Teoreticky by oba barevné modely měli být rovnocenné a přepočet složek barev mezi nimi se řídí jednoduchou matematikou:

C = (255 - R); M = (255 - G); Y = (255 - B)

V praxi to ale bohužel docela neplatí a model CMYK (který musíme používat na tisk) je "chudobnější" oproti modelu RGB (hlavně o okrajové a zářivé barvy), který se používá při zobrazení na monitoru. Proto se může stát, že podklady zaslané do tisku v modelu RGB nebudou po vytisknutí (a nuceném převodu do CMYK-u) na 100% zodpovídat původní představě - proto doporučujeme zasílat do výroby vždy podklady již optimalizované pro tisk, tedy v modelu CMYK.

Bezpečná zóny grafiky je plocha na dokumentu, do které se musí umístit všechny prvky (včetně ořezových značek a spadávek), které mají být vytisknuty. Kvůli možnému posunu tisku a také technologickým okrajům je bezpečná zóna obvykle nejméně 3-5 mm od okraje.

Bigování je zpracování listu papíru - vytvoření (vlisování) rýhy, podél ktreré se list může následně ohnout. Kromě ulehčení složení papíru zabezpečí i to, že hlavně papíry s vyšší gramáží se v místě ohybu nelámou a nepraskají.

Bigování se používá často při výrobě různých oznámení a blahopřání, při výrobě různých brožur a vázaných dokumentů, ale i jako dekorativní prvek.

Pojmem "bitmapa" se označuje formát ukládání grafických dat v podobě obrazových bodů, nejčastěji se tímto způsobem ukládají fotografie. Bitmapové soubory bývají poměrně velké, velikost souboru závisí od rozměrů fotografie a barevné hloubky (počtu zobrazitelných barev).

Rozměr fotografie (označuje se také jako rozlišení) se u bitmapového souboru udává v obrazovcýh bodech "pixely", např. 2000 x 3000 px (zkráceně 6 Mpx, nebo 6 mil. px).

Rozlišení fotografie je důležité hlavně pro kvalitní tisk na větší rozměry. Obvykle se dá kvalitně tisknout, pokud na 1 mm rozměru výtisku připadá alespoň 5 obrazových bodů bitmapového souboru (například fotografie s rozlišením 2000 x 3000 px se dá kvalitně tisknout na rozměr 40 x 60 cm).

Barevná hloubka (počet rozlišitelných barev v soubotu) bývala v minulosti 8 bitová (256 barev) nebo 16 bitová (65536 barev), v současnosti je nejpoužívanější barevná hloubka 24 bitů (16,7 mil. barev), která zaručí kvalitní a věrné podání barev na výtisku.

Bitmapové soubory se obvykle zpracovávají pomocí grafických programů jako Adobe Photoshop, Corel PhotoPaint, IrFan, ale i pomocí jednoduchých součástí operačního systému Windows jako je Malování.

Bitmapové soubory se dají ukládat bez komprese (*.bmp, *.tiff) nebo s kompresí, která vždy znamená určitou (obvykle jen malou, ale nevratnou) ztrátu kvality fotografie. Nejznámější je typ *.jpg.

Citylight je typ outdoorové reklamy, obvykle v podobě podsvícené reklamní vitríny, do které se umisťuje plakát vytisknutý na průsvitném podkladu, přes který prosvítá podsvícení, nebo na klasickém papíru osvětleném bočním osvětlením. Standardně se citilighty vyrábějí v rozměru 118,5 cm (š) x 175 cm (v), je však možné vyrobit i netypizovaný rozměr.

CMYK je jedním ze základních barevných modelů (přizpůsobených vlastnostem lidského oka, tedy vnímání barev) a používá se hlavně při tisku dokumentů a fotografií na materiální nosič (papír, plátno, plast, kov). 

Barevný model CMYK je substraktivní a využívá filtrování (laicky "odpočítávání") barev při odrazu světla od obrázku (podkladu, na kterém je obrázek vytisknutý).

Zatímco model RGB je založen na "sčítávání" základních barevných složek, tedy bílé světlo dostaneme sčítáním / smícháním stejného množství světla červeného (Red), zeleného (Green) a modrého (Blue) a "černá barva" je vlastně žádné světlo, u modelu CMYK jde o vnímání světla odrazeného od např. vytisknutého obrázku na bílém podkladu. U modelu je bílé světlo dané odazem od bílé plochy (tedy bez jakéhokoliv potisku) a naopak "černá barva" vznikne odrazem od plochy, na kterou jsou naneseny všechny 3 základní barvy tohoto modelu ve stejném (plném) množství - azurová (Cyan), purpurová (Magenta) a žlutá (Yellow).

Z technických a ekonomických důvodů se v praxi při tisku na vytvoření černé barvy nepoužívá smíchání uvedených třech složek (bylo by to drahé a černá barva by nebyla "dokonale černá") ale samostatná skutečně černá barva (blacK), tedy model CMYK využívá při tisku 4 barevné složky (atramenty, tonery, vosky, ...).

Základním problémem při tisku ale je, že převod mezi soustavou RGB a CMYK není v praxi ideální a bezztrátový, ne všechny (hlavně okrajové 
"zářivé") barvy dokážeme z modelu RGB přenést do modelu CMYK. Zatímco obrázek v RGB modelu na obrazovce monitoru vypadá krásně, po vytisknutí (a nuceném převodu do CMYK modelu) už nemusí přesně zodpovídat originálu.

Je proto důležité mít stále na paměti, že při tisku na plotrech, atramentovýchči laserových tiskárnách dokážeme pracovat jen s CMYK modelem a podklady je vhodné rovnou připravovat v tomto barevném modelu. Při zpracování sice dokážeme zkonvertovat RGB podklad do CMYK-u potřebného na výrobu, konverze však nemusí na 100% zachovat původní odstíny. 

Digitální tisk je nejběžnější způsob kusového nebo malonákladového tisku, kdy je samotná tiskárna připojena k řídícímu počítači, který posílá tisková data přímo tiskárně.

Podle použité metody se může jednat o tisk atramentový (jako barvivo používá kapalný atrament), laserový (práškové barvivo - toner), případně speciální (využívá vosk nebo jiná tuhá barviva).

Mezi hlavní výhody digitálního tisku patří rychlá a jednoduchá (a tedy i levnější) příprava tisku a to už při tisku kusových množstvá. Tisk může být i ve fotokvalitě, plnobarevný a bez problémů se dá tisknout i oboustranně, obvykle však nejvíce do formátu A3.

Digitální tisk se hodí hlavně pro tisk menších nákladů - firemní katalogy, vizitky, plakáty, letáky atp.

Dog tag je kovový identifikační štítek s vyraženými údaji, nosený obvykle na řetízku na krku. Původně byl určený pro vojáky, kteří na něm měli vyražené své základní identifikační a zdravotní údaje (např. krevní skupinu) pro případnou identifikaci po zranění či smrti.

Dnes se Dog tag stal oblíbeným doplňkem, na který je možné nechat vyrazit kromě běžných údajů (jméno) i osobní věnování pro blízkou osobu, oblíbený citát či jiný text. Hodí se i jako dárek, dostupný je v různých provedeních (materiál, tvar, velikost), či jako párový (dvojice k sobě patřících štítků).

DPI (zkratka z anglického Dots Per Inch) označuje počet obrazových nebo tiskových bodů na jednotku rozměru "palec" (2,54 mm). 

Ve všeobecnosti platí, že čím vyšší je DPI při tisku, tím kvalitnější bude výtisk a podobně při zobrazení na monitoru bude obrázek s vyšším DPI zřetelnější a ostřejší.

Běžně se při tisku používá hodnota 300 DPI, tedy 300 tiskových bodů na 25,4 mm. Rozměr jednoho tiskového bodu je 25,4 / 300 = 0,085 mm, což je už dostatečně málo na to, aby lidské oko takový bod nevnímalo samostatně, ale aby se slil s okolními tiskovými body do "souvislého" celku.